Letos jsem se dočkala:-)

Při úklidu školního kabinetu jsem objevil materiály z doby budování komunismu, které vždy povinně věšely učitelky 1. máje na nástěnku.  Nedalo mi to - využil jsem je jako podklad k tomuto vzpomínkovému článku. Jak už to bývá, někoho tím potěším a někoho rozčílím.

V zeměpisné oblasti, kde žijeme, je rasismus všeobecně odsuzován. Ale nebylo by lepší místo odsuzování udělat něco pro jeho odbourání z naší mysli? 

Ve svém druhém díle článku bych chtěl čtenářům přiblížit samotný průběh darování krve. Poprvé jsem se k darování krve dostal víceméně náhodou jako student a teď po letech jsem se k tomu vrátil a dávám krev už pravidelně.

Většina z nás si váži lidí kteří jsou hospodární a nežijí ze dne na den. Jak je tedy možné že to co dělá současná vláda budí takový odpor všech a musím podotknout že i můj.

Marně čekám, kdy mi někdo vysvětlí co se to děje v černé díře "Zdravotnictví"...

Bobří kopec, dům v korunách stromů nebo amébovitá stavba. To vše navrhli pro skauty studenti architektury. Od pátku si lidé prohlédnou šestnáct trojrozměrných modelů nové klubovny na výstavě.

Slova mého otce, na které nezapomenu, a tobě čtenáři se za ně omlouvám. Zde na svém Blogu ukládám své příspěvky pod názvem Vteřiny z mého života. Ten čtenář, který navštěvuje tyto stránky, jistě zná, o čem píšu. Najdete zde příběhy prostého člověka, něco z přírody a hlavně zážitky ze života, které prožíváte každý z vás. Radost, která se střídá se smutkem, životný jistota se vám v okamžiku promění v nejistou, a život se vám začne rozpadat pod rukama. Příběhy nás obyčejných lidí, kteří prožívají svůj život, a který by se dal nazvat, Boj o přežití. Osudy nás všech, kdy se každé nové ráno člověk rozhoduje, zda se má najíst nebo zaplatit poplatky za dům, za léky a jiné důležité věci. Všichni, co bojujeme na své vlastní životní frontě boj o přežití, tak si každý den pokládáme jednoduchou otázku: Co musí člověk vykonat a udělat proto, aby byl znovu tím člověkem, kterým býval, za kterého se považoval, a byl by jím rád i nadále?

Někdy ve středním věku jsem se ocitl na rozcestí. Tehdy už jsem měl vlastní rodinu, syn rostl jako z vody, já měl dobrou práci, vlastní byt a přesto jsem začal přemýšlet, co dál, jak být dál prospěšný, jak společnosti vrátit nemalé prostředky vložené do mého vzdělání a zdravotní péče z doby, kdy obojí bylo ještě zdarma. Rozhodl jsem se stát se bezplatným dárcem krve.

Rok 2012 je v mnoha směrech považován za zajímavý.Příznivci záhad a tajemna ho skloňují v souvislosti s končícím kalendářem starých Mayů,jiní zase připomínají sté jubileum od potopení parníku Titanic.

Ano přátelé, jsem bezdomovec ve vlastním domě.
Každý z nás máme svoji rodinu, ať je kdekoliv. Ona si vybrala nás, někoho máme raději a jiného už méně. Vše je v nás, v našem srdci. Jestli nás má někdo rád, nebo nás mnozí zatracují, je to jen pouze na nich. Možná i trochu v nás.

Příznak stařecké demence nebo jen těžké životní podmínky.

Dostal jsem emailem odkaz na zajímavou stránku týkající se jmen a příjmení v České republice. Pokud vás zajímá třeba zjistit, kolik chodí lidí vašeho jména v české kotlině, můžete se podívat...

Ať chceme nebo ne,Slovensko je zemí,kterou se vyplatí sledovat.V něčem už Čechům ukázali,že to jde jinak,např.když v SR dávno schválili přímou volbu prezidenta a světe div se,žádný populista se u nich prezidentem nestal a život jde dál.